Listopad 2009

2 roky (+ měsíc a týden...!)

29. listopadu 2009 v 13:10 | petí |  Other
Úplně mi vypadlo z paměti, že 22. října slavil můj BlOgÍÍÍÍÍsEčEQUE //jsem si nemohla odpustit//, prostě, že tyhle stránky, moje mizpovědnice, část s věta a vykecávník "slavil" 2. narozeniny...bože můj...

Bože..ty dva roky //respektive 2 roky, 1 měsíc a 1 tejden// toho změnily strašně moc...když jsemtohle zakládala, byl tu jakejsi kýčovatej design tvořenej fotkou mýho hafa, milovanejch My Chemical Romance a fotky nějáký pěkný kytky //aspoň mám ten dojem...// a byla jsem malička naivní holička, s kterou pomaličku začala cloumat puberta, vzlížeola se v Mr. Wayi staršímu, černý barvě a rocku...Házela jsem sem články ať už na téma upíří, chemické, celebriťácké, citátkovíčkovské......tím si ale projde většina holek, budiž omluvena, ovšem stejně jsem pro jistotu skryla rubriky, protože přiv čtení mých starých článku mě chytaly hurónské záchvaty smíchu...
to jsem fakt nebyla já...
ztracená, ovlivňovaná, zmatená, toužíc po dospělosti.... //hahaha, po světě se pohybuje spoustu dospělých třináctiletých dítek...//
Přesto, že v 15 má spousta lidí ještě dívokóu pubertů, vůbec se mi nechce připouštět, že by tenhle přechodnej stav zmítal i mnou.
Nesnášim škatulkování podle věku, chci bejt už konečně nezávislá, dospělá, free, svá...doufám, že alespoň to 4. kritérium se mi plní...
pamatuju se, jak jsem to tu v únoru 2008 //stále se budu ohánět svým věkem, třináctuletej člověk se prostě hledá, což občas způsobuje zatmění mozku...// jsem to tu překopala a smazal všechny nechemický články, protože jsem sem stejně už články na jiný téma neházela, tak proč z toho rovnou neudělat MCR stránečičky, že jo....
pak jsem se na chemičnost svého blogu vykašlala a prostě jsem sem spontánně něco přidávala....začala jsem se cejtit ve svý kůži, že to jsem já, to usměvavý, prdlý, včerný, upíří mládě, co už žere kromě rocku i co si do stylu gothic, zbožňuje Victoriu Francés etc. etc....
nechápu, co to, jak to, dyť to je jen rok a něco málo zpátky, co jsem zbožňovala procházky na hřbitově, kam jsem postupně začala tahat i své dvě nejlepší kamarádky a dva nejlepší kamarády //přesto, že oba poslouchali hip hop xD// ale vrtal mi hlavou jeden člověk...
byl děsně jinej, zvláštní nádhernej, mírně mi připomínal Mikeyho Waye., vypadal děsně uměloecky, úžasně...prostě...
prostě jsem se zamilovala...přesto, že už jsem si myslela, že se nechovám něják extra pubertálně // fakt už to asi tak hrozný nebylo//, že jsem to já, já JÁ, on mě změnil....byl to jeden z mála lidí, možná úplně jedinej člověk //když nepočítám vlivy z hudby, skupin, malířů, který se mnou taky dřív trošku zmítaly//, u kterýho narovnou přiznávám, že mě změnil, aniž si to on sám uvědomil...přesto, že jsem děsně myself, neovlivnitelná, jiná, originální.....muhahah=)
s tímhle pro neznámým pocitem jsem se potýkala poprvý...předtím jsem byla "zamilovaná" na táboře a pak do kamaráda...aspoň jsem to tak tvrdila, ale za chvilku jsem se z toho vzpamatovala, brala to...prostě...vůbec jsem lásku neznala...nevěděla jsem, jak se s tím šílenstvím, blahem a štěstím z toho, že někdo takovej vůbec existuje potýkat...navíc jsem byla evidentně mladá, byl mi něco přes 14 a půl, když jsem se tímto šíleným způsobem do toho boha zbláznila....neměla jsem u něj nemenší šaqnci, i když připouštět jsem si to nechtěla, a když mi pak po nějákejch čtyřech měsících mýho usilovnýho snažení o něj řekl, že je mu to líto, ale že je zadanej, snažila sjem se tu informaci vymazat z hlavy a pořád dělala všechno proto, abych ho mohla aspoň spatřit, pozdravit, vid+t jeho úsměv, prohodit aspoň slovíčko....
mezitím už jsem nebyla upíří mládě, ale pomalu dospívající slečna, zbožňující umění, poezii a Andyho Warhola...a jeho...

Děsím
Tě.
Svěsím
hlavu
a koutky svejch úst
asi...
když prohraju
Bojíš
se
Hojíš
mý rány?
Uvidí se.
snad
Ozvi se!
A neboj!
Ty nemáš co ztratit...
A já...?!
cínovej vojáček, co se nikdy nevzdá
už nečekám, že spadne hvězda
a splní mi přání.
Boj na vlastní pěst!
zahazujíc čest
nečekám kání
od tebe
ale věřím
že nechystáš lest
abys mě obehrál...
opovaž se!

jenže on tu nemoh bejt navždy...maturoval...dneska je to půl roku, co jsem ho viděla naposled, přesto, že mi říkal, že se se mnou po maturitě rád setká, uvidí...

S kolenama u brady
schoulená v klubíčko
odpouštím zrady
jen tomu jeidnému
nejmenovanému

A všechny ty slzy a breky
vpíjej se do svetru mé nejlepší přítelkyně
anebo do tý pitomý deky,
do který jsem se zachumlala,
přestože bys tu měl být ty

A prsty prokřehlý od stesku
můžu si ohřát leda tak o hrnek horkýho kakaa
a toho posledního neskutečnýho odlesku
tvýho ty
v mejch mrtvejch utopenejch panenkách.

Vrať se!

Jsem někde jinde, s někým jiným...možná zas o trošičku jiná...zatímco předtím jsem se divila, kdžy někdo nemoh na někoho zapomenout třeba dva měsíce...zatímco já o tý jeho slečně vím dýl jak osm měsíců smířená s tím, že to pořád bolí....ale mám kolem sebe skvělý lidi, co mi děsně pomáhaj a já to musím zvládnout...
nelituju, že jsem ho poznala, že se pořád trápim....
nebejt jeho, možná bych pořád byla děsně vysmátá, punkrocková holka...on mě posunul dál...dopředu...to, že jem v sobě dokázala probudit něco tak hlubokýho mě prostě fakt posunulo....


takže jsem se od druhejch narozenin tohohle cosi dostala a prokousala stručně a rychle svým nevětším problémem =) a jak se máte vy?




Blažený toť stav!

25. listopadu 2009 v 20:57 | petí |  My shits and ideas.....
Ano přesně tak.
Jsem děsně optimistická.
Můžu zas mezi lidi, plánuju fajn víkend a zejtra se podívám buď na Zkrocenou horu nebo na The ngihtmare before Christmas a dokonce jsem donutila k tomu, aby se se mnou na oba tyto filmy podíval, donutiĺa i Toma, přesto že animovanou hororovou pohádku s praštěnou zápletkou by se nikdy nepodíval! =DD
Jojo, i tahgle stránka mýho života je okay. Dobrá cesta. Špatná cesta. Já se teď cejtim fajna a prostě ho potřebuju.
Přechodila jsem mononukleosu a jsem hrozně hrdá na to, že po doktorce nechci omluvenku na tělák xD
Shlídla jsem Základní instinkt 1 i 2 a kord potom jsem fakt ráda, že mám partnera, u kterýho se nemusim bát, jestli na mě náhodou nevytáhne sekáček na led nebo osmatřicítku.
A za ten promaroděnej tejden jsem přečetla tři knížky, což se mi dlouho nepovedlo =) //doporučujru titulek "Po Valentýnu", dost silná, ale skvělá záležitost!//
Taky maj moje nehty konečně normální barvu.
Dvojče se nestěhuje.
A já už nemám před Vánocema pouze 80 korun xD
Svět je krásnej, zlata, ne asi ;)
See you later and have a good time!

♠♣Titulek článku.Titulek článku.Titulek článku.♣♠

19. listopadu 2009 v 21:10 | petí |  My shits and ideas.....
*Otráveně ukusovala z nedopečenýho sýrovýho toastu a s nevolí do sebe cpala kyselej salát. Vitamíny.
//Prej aby nebyla nemocná//
Stejný. Furt stejný.
Tím nemyslí toast nebo ten pitomej salát.
Připadalo jí hrozně zoufalý, jak s ní - která si zakládala na svý neafektovanosti a originalitě - jak s NÍ zacloumal a pohnul jedinej člověk.
Zatímco vůči ostatním se chovala hrozně tvrdohlavě a nenechala si nic vymluvit, on jí změnil pár gesty aniž stihla sekundová ručička na hodinkách udělat jedinej pohyb.
//A aniž si to on sám uvědomoval.//

Jakoby jí udělal dospělou.
Jakoby přeskočila svý vrstevníky a mohla se už nadšeně bavit se staršíma na téma láska, bolest a manipulace s chlapama.
Připadala si tak děsně nad věcí, když si mlčky zapalovala poslední retko z krabičky, přitom si dodělávala make-up a dočítala ženskej román, co jí půjčila mamka.
A pak si připadala tak děsně slabá, když se proklínala a mezi proudem vlastních slz vzdychala:

"Už nikdy se nechci zamilovat. Nikdy. Do nikoho!"

Trápila tím sebe, rodiče, kamarádky a dalšího chlapa, ale přesto přeze všechno nedokázala neporušit svý přísahy, že na něj nebude prostě myslet, v první minutě snažení.

Tak velká a přitom tak maličká...
Tak silná a přitom tak bezzbraná...
Tak zamilovaná a přitom...?*

♂♀♂♀

jo. nemám se úplně nejvíc.
možná bych to měla celý ukončit.
ale něják to neodkážu.
je mi s ním dobře.
je hrozně hodnje.
a fakt, že se ve vztahu necejtim na 100 ani na 95 a možná ani na 70% necejtim, odhazuju na vedlejší kolej...
navíc nedokážu bejt sama
a najděte mi chlapa, u kterýho mi tak neuvěřitelně snadno prochází, že miluju někoho jinýho?

//doufám, že si nikdy tenhle článek nepřečte...//

mimoto dost možná moje dvojče nedvojče pryč z našeho ústavu.
což si taky dokážu dot těžko představit
to nám nemůžeš udělat, zlato! =X


Dno neznamená bezednou propast. Znamená to, že se člověk má od čeho odrazit.

7. listopadu 2009 v 13:16 | petí |  My shits and ideas.....
Včera mi bylo tak příšerně po psychický stránce, jak nepamatuju. Byla jsem přímo zoufalá ze všech hádek, z pana X, z Toma....

*Přestože už víceméně přestala kouřit, dala by teď bůh ví co za to, aby pocítila tu děsně nutkavou potřebu zapálit si retko.
Neměla chuť na nic.
Neměla chuť kouřit, pít, hádat se s kamarádkama, jestli je hezčí Kurt Cobain nebo Robert Flynn...
Neměla chuť psát si depresivní statusy na facebook, prohlížet si surrealistický obrázky, vyplazovat na sebe do zrcadla jazyk, když se češe...

Ubrečená se choulila na posteli a v duchu objímala své imaginární přátele, protože neměla chuť jít za těmi pravými do hospody.

Domečky z karet, který sestavovaly její individuální svět se hroutily.
Stejně jako ona.
Její život nejspíše nemá absoluně žádnej smysl.

Půjde radši spát.
A stoprocentně se jí bude zdát o něm.

Nikdo není dokonalej
Ale vyjímky potvrzují pravidlo.*

asi tak...

ale najednou se ve mě něco vzepřelo. Můj život má smysl. Já nejsem zbytečná!
Jsem jedinečná a budu za to bojovat...
Začnu od zčátku.
Od nuly.
Nejsem žádná dlabá křehká malá dívenka, co e nedokáže npoprat s pár karamboly a nedokáže si zaplátovat zlomený srdce.
Zvládnu to.
Přehoupnu se přes to.
Překonám to.
To, že jsem byla včera a dneska ráno otálně na dně zanmená, že seteď pěkně hrdě a s úsměvem zvednu, vzpřímím, postavím na nohy a od toho dna se odrazím....

Two...

3. listopadu 2009 v 20:36 | petí |  Hraju si na "poetu" a vůbec mi to nejde :D

...

Krátkej francouzskej polibek
mezi tancem a b-i-l-i-o-n-e-m hvězd
//co jsou mi/nám teď úplně ukradený//
se ztrácí v moři nepropustnejch nevěr
a nejvíc se v něm ztrácíš
ty...!

V sklenici zbylo poslední zrnko mletý kávy
//takže se na uklidnění nemůžu ani nadopovat kofeinem, merde!//

My dva už na zázraky nehrajem...
Ale pravidla slepý báby známe, viď??
Soudě podle toho, jak bezděky přehlížíme svý přešlapy...

L´amour, toi froussard!

*
Pro nefrancouzštináře - poslední věta znamená "Lásko, ty srabe!"

*******************************************************************************

Už kvůli tomu,
jak přísně mi to zakázala máma
se tajně dohodnem
- jen tak mezi náma,
že mi dneska v noci
při světle, co vyzařujou jiskry z tvejch temnejch očí
píchneš ten piercing do obočí
a až zasyčim bolestí
pár neslušnejch slov
zcela jistě
tiše & děsně s-e-b-e-j-i-s-t-ě
mi s nadšením vylíčíš,
jak děsně ti příjde roztomilý,
když tvoje maličká mluví sprostě

Ještě bys mě moh
při našich bohémskejch prázdninách
naučit vypít půllitr piva na ex
úplně vidím,
jak se přitom bez okolků
rozpovídáš o holkách,
cos míval jen na sex

Vždyť bad boyové frčej!