Listopad 2010

O nestálém pohádkáři a naivní Polly

20. listopadu 2010 v 12:49 | Polly
Vyschla jsem
jako vězenkyně krutýho prázdna
uvnitř krabice od lacinýho růžovýho vína

a ty?!
ty, můj rukojmí...
"Jsi zatčen!" chce se mi křičet

Občas
(když jsem opilá a otupělá a pohlcená tou tupou bolestí bez fyzickýho původu)
se mi zdá,
že výkupným je aroma
lásky



Ale není

Je to jenom sex

***
ne tomu nevěřím...že bych pro něj nic neznamenala...vždyť...

Kdyby se dalo umřít steskem, tak už jsem mrtvá
strašně strašně strašně moc mi chybí...fakt cítím takovou tupou prázdnou bolest uvnitř celý mý hrudi...bez fyzickýho původu samozřejmě...kdybych byla s Matesem, moje sklony k polygamii by fakt zmizely...protože jeho mám ráda...zatracená ráda..víc než Honzu....vlastně se trochu bojím, abych ho nezačala mít víc než "jen" ráda...
ale musim bejt rozumná
musim bejt rozumná
musim bejt rozumná...

"I pohádky mají smutné konce... A nejsou proto pohádky? A čí smutek není spravedlivý. A kdo je soudce neviny?"